
Gulbenkianovo muzeum
meta: v parku u Praça de Espanha (Španělského náměstí)
satelit: maps.google.cz/ po zadání souřadnic
38.737231,-9.153693 - Gulbenkianova zahrada a muzeum
(místo určuje zelená šipka)
notes: Muzeum bylo otevřeno v roce 1969. Budova v rozlehlém parku, kde se do některých sálů line denní světlo, byla navržena tak, aby vytvořila ideální prostředí pro různé sbírky svého zakladatele (z průvodce IKAR).
vizit: 090627
foto: vlastní viz vizit-portugalskem1.webnode.cz/gulbenkianovo-muzeum/
glosa: z knížky Jana Buriana „Výlet do Portugalska...“ (září-říjen 2003)
„…Galouste Sarkis Gulbenkian přišel do Portugalska za druhé světové války. Hledal trochu klidu uprostřed třeštícího světa. Bylo mu tehdy přes sedmdesát a zbývalo mu něco přes deset let pozoruhodného života. Narodil se v Turecku jako syn arménského obchodníka, vystudoval však v Anglii a jako dvacetiletý na sebe upozornil statí Nafta, zdroj energie. Stal se vyjednavačem, finančním expertem a je považován za klíčovou postavu při zrodu mezinárodního ropného průmyslu. Neuměl však peníze jen zázračně vydělávat, měl i vzácný dar je správně utrácet. S vytříbeným vkusem a citem shromáždil velké sbírky uměleckých děl od klasiky až po nejžhavější současnost, a když v roce 1955 v Lisabonu zemřel, odkázal sbírky Portugalsku a z jeho jmění byla založena Gulbenkianova nadace,jejímž cílem je podpora charity, vzdělání, vědy a umění..."
plus: Nějakým zvláštním řízením osudu jsme v Lisabonu nocovali na dohled parku s Muzeem Galouste Gulbenkiana. Žádný div, že našich pár posledních hodin lisabonského pobytu jsme zasvětili návštěvě tohoto nevšedního přátelského komplexu. Každý z návštěvníků jako by měl pro sebe kout, dokonce s velkomatracemi pro úplnou relaxaci. Pod schody do jednoho z traktů muzea spal na jednom konci velké matrace straší muž a na druhém se starší žena zatím bavila psaním esemesek. Posunkem jsem se jí dovolil, zda mohu tu nevšední scénu vyfotografovat. Nikoho jiného nevyváděla z rovnováhy, takových matrací bylo ostatně po parku poseto víc. Pořád máme před očima to nejjednodušší upozornění, totiž, že tento park je vlastnictvím všech! A zdejší návštěvníci se k němu také tak odpovědně chovají. Středoevropan si nad tím může hlavu ukroutit. A může k tomu přidat i pohledy na artefakty moderního umění v parku. Třeba v hranolu nevelké stavby z betonu vedou schody odnikud nikam nebo na ploše před galerijní budovou je k vidění hromada vyhozeného kancelářského nábytku, zdánlivě bez ladu a skladu, prý se tomu říká instalace.
odkazy: